Přinášíme další článek* od kontroverzního Czechfashionisto
* jde o osobní názory autora, které nelze ztotožňovat s názory kloboučnictví Carlsbad Hat Co.
Fashion & Lifestyle Blogger | Bonvivant | Vítězslav Ivičič
Znáte žirarďák?
Francouzsky se mu říká canotier (doslova „veslař“), anglicky straw boater, což odhaluje původ tohoto klobouku: objevil se na konci 19. století, a od benátských gondoliérů jej převzali a upravili si veslaři. To byl tehdy velmi oblíbený sport, a kromě toho vyjížďka na loďce mladým mužům poskytovala možnost, jak s vyvolenou slečnou strávit několik chvil v soukromí bez přítomnosti rodičů, vychovatelky, či garde dámy. Tak jako dnes lidé ve městech běhají a nosí kšiltovky, si před sto lety lidé vyjížděli na loďkách a nosili žirarďáky.
U nás se mu říká žirarďák podle Alexandra Girardiho, který jej měl na hlavě, když kolem roku 1890 zpíval ve Straussově operetě Kněžna Ninetta, čímž se stal klobouk módním
Tehdy šlo o poloformální klobouk, který se až do poloviny 20. století nosil k vycházkovým nebo sportovním oblekům, kromě veslařů si jej oblíbili studenti a sportovci, a nosili jej jak muži, tak ženy. Dnes už je najdete spíše pouze jako součást uniformy tradičních britských internátních škol nebo v kýčovitých jako že retro vystoupeních.
Je oválný s rypsovou, různobarevnou stuhou, výška koruny se v různých dobách lišila, původně se vyráběl z lakované slámy, byl velmi tvrdý a ne úplně pohodlný, a s narůstající pohodlností se přestal těšit svojí oblibě. Dnes narazíte spíše na jeho měkkou variantu, která mně trochu připomíná klobouk zahradníka z anglického romantického filmu na neděli, a já mám nejraději ten klasický, tvrdý.
Kompromis pak nabízí např. Mayser se svým velmi elegantním panamákem tohoto tvaru, který vypadá švihácky, a nabízí veškeré výhody panamských klobouků, které jsem zmiňoval v předchozím článku.
